Ruku na srdce, hubnutí s PCOS je jedno z nejčastějších témat, které jako ženy s tímto syndromem řešíme. A také jedno z nejvíc frustrujících. Vím, o čem mluvím – sama jsem s PCOS přibrala na 110 kilo. A to aniž bych věděla, co se to vlastně děje a proč to jde tak rychle nahoru. Jasně, čas od času jsem si dala něco nezdravého, ale jinak jsem cvičila a zdravé jídlo mi nevadilo. Lékaři nás odbývají tím, že máme prostě zhubnout, a my si trháme vlasy nad kalorickými tabulkami. Jenže při hubnutí s PCOS je to mnohem komplexnější problém než jen „jez méně, hýbej se víc„…
Obsah článku:
PCOS – syndrom polycystických vaječníků – postihuje přibližně 10–12 % žen v reprodukčním věku.[1] Zhruba 40–80 % žen s PCOS má nadváhu nebo bojuje s obtížným hubnutím.[2] A není to ani náhoda, ani lenost. Je to fyziologie.
Proč hubnutí s PCOS nefunguje jako u ostatních?
Než se dostanu k mechanismům, pojďme si připomenout jednu podstatnou věc: hubnutí s PCOS není o vůli. Je o hormonech, inzulinu, zánětu a o tom, jak je naše tělo biologicky naprogramované reagovat na energii. Ženy s PCOS mají přibližně o 27 % nižší citlivost na inzulin oproti ženám bez PCOS, a to bez ohledu na váhu nebo věk.[3]
Inzulinová rezistence: tichý sabotér
Inzulinová rezistence je stav, kdy naše buňky přestávají správně reagovat na inzulin. Inzulin je hormon, který za normálních okolností dostane glukózu (cukr) z krve do buněk. Když buňky nereagují, slinivka produkuje inzulinu čím dál víc, aby to kompenzovala.
A výsledek? Chronicky vysoká hladina inzulinu v krvi.
Důležité je to, že vysoký inzulin přímo stimuluje vaječníky k produkci androgenů – tedy mužských pohlavních hormonů, jako je testosteron. Víc androgenů pak znamená víc příznaků PCOS. Vysoký inzulin zároveň blokuje spalování tuků a aktivně podporuje jejich ukládání – hlavně v oblasti břicha.
Naše těla jsou tedy biologicky nastavená na ukládání tuku, ne na jeho spalování. A žádný kalorický deficit tohle nevypne ze dne na den. Ať se snažíme sebevíc.
Androgeny a tuk: kde se ukládá a proč
Nadbytek androgenů u PCOS způsobuje tzv. androidní rozložení tuku, tedy hromadění tuku v oblasti břicha a trupu spíš než na bocích a stehnech. Tento typ tuku (viscerální tuk) je metabolicky aktivní. To znamená, že produkuje prozánětlivé látky a zhoršuje inzulinovou rezistenci.
A tím vzniká bludný kruh: více androgenů → viscerální tuk → více zánětu → horší citlivost na inzulin → více androgenů.
U PCOS se navíc vyskytuje leptinová rezistence, která narušuje signalizaci sytosti. Leptin je hormon, který mozku říká: jsi sytá, přestaň jíst. Když mozek na leptin přestane reagovat, tenhle signál k němu jednoduše nedorazí.
Metabolismus při PCOS a jeho pravidla hry
Studie ukazují, že ženy s PCOS mají nižší klidový energetický výdej než ženy bez PCOS se stejným BMI.[4] To znamená, že naše tělo v klidu spaluje méně kalorií. Což nejen zní nespravedlivě, ono to nespravedlivé opravdu je.
Výzkum navíc ukázal, že ženy s PCOS mají výrazně horší inzulinovou senzitivitu i tehdy, když mají „zdravé“ BMI.[5] Jinak řečeno: ani normální váha automaticky neznamená normálně fungující metabolismus. PCOS prostě hraje podle jiných pravidel.
Kortizol a stres: další hráč
Kortizol je stresový hormon, který při chronickém zvýšení přímo stimuluje ukládání tuku v oblasti břicha, zvyšuje chuť k jídlu (hlavně na sladké a tučné jídlo) a zhoršuje citlivost na inzulin. A právě ženy s PCOS mají hyperaktivní osu HPA – to je systém, který řídí stresovou reakci a produkci kortizolu.
Chronický stres tak není jenom psychický problém. Má přímý dopad na váhu a metabolismus. A když k tomu přidáš kalorický deficit a intenzivní cvičení – dvě základní rady všech guru na hubnutí – kortizol se může ještě zvýšit, protože tělo je ve stresu.
Deficit vitamínu D a chronická únava
Deficit vitamínu D se vyskytuje u přibližně 67–85 % žen s PCOS.[6] Vitamín D hraje roli v citlivosti na inzulin, regulaci zánětu i energetickém metabolismu. Jeho nedostatek přímo přispívá k chronické únavě. To je zákeřné, protože unavená žena má mnohem menší kapacitu pohybovat se, vařit zdravě a vydržet v jakékoli změně.
Únava při PCOS proto není lenost ani rozmazlenost. Je to symptom.
Chutě, střevo a cukr: proč je hubnutí s PCOS psychicky vyčerpávající
Inzulinová rezistence a nadbytek androgenů narušují centrum v mozku, které řídí hlad a sytost, takzvanou hypotalamickou regulaci apetitu.[7] Jak to funguje v praxi: buňky nemůžou efektivně absorbovat glukózu navzdory jejím vysokým hladinám v krvi. Mozek to interpretuje jako energetický deficit a spustí nouzový signál: Potřebuju cukr, hned. Výsledkem jsou chutě, které nejsou slabostí nebo pokazením diety, jsou to biologické nouzové signály.
Střevní mikrobiom: překvapivá spojitost
Ženy s PCOS mají přibližně dvojnásobnou pravděpodobnost, že splní kritéria pro syndrom dráždivého tračníku (IBS).[8] Výzkum potvrzuje, že u žen s PCOS bývá snížená diverzita střevního mikrobiomu a zvýšená střevní propustnost – laicky tzv. „děravé střevo“ (leaky gut). Průlomová studie z roku 2024 dokonce prokázala, že transplantace střevního mikrobiomu od žen s PCOS vyvolala příznaky PCOS i u myší, které ho předtím neměly.[9]
Jak to souvisí s hubnutím? Střevní mikrobiom přímo ovlivňuje metabolismus i psychiku přes tzv. osu střevo-mozek. Nafouklé břicho, trávicí nepohoda a výkyvy nálady, které ženy s PCOS zažívají, nejsou nesouvisející potíže. Jsou součástí jednoho systému.
Psychika při hubnutí s PCOS: co společnost ignoruje
Teď se dostáváme k části, o které se mluví nejméně, a přitom je asi nejdůležitější.
Ženy s PCOS mají 3–8× vyšší riziko deprese a 5–7× vyšší riziko úzkostných poruch oproti běžné populaci.[10] Meta-analýza 18 studií ukázala, že pravděpodobnost výskytu depresivních příznaků je u žen s PCOS téměř čtyřikrát vyšší než u žen bez PCOS. A co je důležité: toto zvýšené riziko zůstává platné i u žen s normální váhou. Deprese při PCOS tedy není způsobena kilogramy navíc. Je přímým důsledkem hormonální nerovnováhy.
Mozková mlha a únava
Studie CARDIA sledovala 907 žen po dobu 30 let a zjistila, že ženy s PCOS dosahovaly o přibližně 11 % horší výsledky v testech pozornosti a vykazovaly nižší kvalitu bílé hmoty mozku – raný ukazatel mozkového stárnutí.[11]
Co to znamená v praxi: mozková mlha, problémy s koncentrací a pamětí nejsou „jen v hlavě“. Jsou biologicky podložené a mají reálný dopad na každodenní fungování, včetně schopnosti plánovat jídlo, sledovat svůj stav a vydržet v jakékoli rutině.
Poruchy příjmu potravy: alarmující čísla
Velká meta-analýza zahrnující přes 287 000 žen zjistila, že ženy s PCOS mají přibližně o 53 % vyšší pravděpodobnost rozvoje poruchy příjmu potravy, a u záchvatovitého přejídání je to více než dvojnásobek oproti ženám bez PCOS.[12]
A tady přichází nejkrutější paradox: společnost říká ženám s PCOS „prostě zhubni.“ Přitom mechanismy samotného syndromu – inzulinová rezistence, chutě, chronický stres, mozková mlha, narušená regulace apetitu – přímo zvyšují riziko poruch příjmu potravy. Nátlak na hubnutí situaci zhoršuje, nezlepšuje.
Body image a sebehodnocení
Hirsutismus (nadměrné ochlupení), akné, změny váhy a řídnutí vlasů – příznaky, které jsou viditelné a sociálně stigmatizované. Ženy s PCOS čelí dvojímu tlaku: medicínskému („váha zhoršuje PCOS“) a společenskému („neodpovídáš ideálu“). Výsledkem je chronická frustrace, stud a pocit, že tělo je nepřítel.
Přitom výzkumy ukazují, že právě psychická pohoda je jedním z klíčových faktorů úspěchu v jakékoli zdravotní změně. Tělo, ke kterému se chováš jako k nepříteli, neprosperuje.
Co věda říká o hubnutí s PCOS: co skutečně funguje
Dobrá zpráva: hubnutí s PCOS je možné. Jen vyžaduje jiný přístup než standardní „jez méně, hýbej se více“.
5–10 % váhy mění vše
Výzkumy i mezinárodní směrnice konzistentně ukazují, že hubnutí o pouhých 5–10 % tělesné hmotnosti výrazně zlepšuje hormonální profil, citlivost na inzulin, pravidelnost cyklu a příznaky PCOS obecně.[13] Cílem tedy nemusí být dosáhnout „ideální váhy“, i malá změna má reálný dopad.
Středomořská strava a nízký glykemický index
Nejsilnější vědecké důkazy pro hubnutí s PCOS mají středomořská strava a strava s nízkým glykemickým indexem (GI). Obě přirozeně stabilizují hladiny inzulinu, a právě inzulin je při PCOS klíčovým hráčem. Nejde o kalorie jako takové, ale o to, jak jídlo ovlivňuje hormonální prostředí. Vyšší příjem vlákniny přitom patří mezi nejsilnější faktory metabolického zlepšení u žen s PCOS.[14]
Pohyb: méně intenzivní, ale pravidelný
Intenzivní cvičení může u žen s PCOS zvýšit kortizol a paradoxně ztížit hubnutí. Výzkumy doporučují kombinaci silového tréninku (zlepšuje citlivost na inzulin) a aerobního pohybu střední intenzity – chůze, jóga, plavání. Klíč je pravidelnost a příjemnost, ne výkon.
Inositol a mátový čaj: podpůrné nástroje
Myo-inositol (4 g denně) má nejsilnější vědecké důkazy ze všech přírodních doplňků pro PCOS – zlepšuje citlivost na inzulin a hormonální profil.[15] Mátový čaj (máta klasnatá, Mentha spicata) má prokázaný antiandrogenní efekt: 2 šálky denně snižují volný testosteron.[16]
Přehledná tabulka: proč je hubnutí s PCOS náročnější
| Mechanismus | Jak ovlivňuje váhu |
| Inzulinová rezistence | Blokuje spalování tuků, podporuje jejich ukládání |
| Nadbytek androgenů | Viscerální tuk v oblasti břicha, leptinová rezistence |
| Hyperaktivní stresová osa (kortizol) | Ukládání tuku, zvýšená chuť k jídlu, zhoršený metabolismus |
| Narušená regulace apetitu | Silné chutě na sladké, obtížná sytost |
| Střevní dysbióza (nerovnováha mikrobiomu) | Zhoršený metabolismus, záněty, výkyvy nálady |
| Deficit vitamínu D | Chronická únava, zhoršená citlivost na inzulin |
| Deprese a úzkost | Snížená motivace, emoční přejídání, zhoršená seberegulace |
| Mozková mlha (brain fog) | Obtíže s plánováním, konzistencí a sebehlídáním |
Co takhle přestat říkat ženám „prostě zhubni“?
Tohle je hrozně důležité si uvědomit, ale taky sakra těžké to opravdu udělat. Slyšíme to všude – od lékařů, od rodiny, od sebe samé. A přitom to nepomáhá. Sama jako žena s PCOS vím, že potřebuju zhubnout. Moje myšlenky se kolem toho motají většinu dne. Plánuji a pak selžu. Přichází vina, smutek, objednávka Mekáče.
Říkat ženě s PCOS „prostě zhubni“ je medicínsky nepřesné a psychologicky škodlivé. Je to jako říct diabetikovi: nech cukr v krvi fungovat normálně. Váha u PCOS není výsledkem lenosti nebo nedostatku disciplíny. Je to symptom neléčeného nebo špatně řízeného hormonálního stavu.
A ještě jedna věc: hubnutí by nemělo být cílem samo o sobě. Cílem je hormonální rovnováha, snížení příznaků a kvalita života. Váha je jeden z ukazatelů, ne jediný a ne nejdůležitější.
Pokud s PCOS bojuješ s váhou a cítíš se frustrovaná, neznamená to, že selháváš. Znamená to, že hraješ těžší hru než ostatní. A zasloužíš si přístup, který to bere vážně. A který je k tobě laskavý.
Závěr: hubnutí s PCOS je maraton, ne sprint
Hubnutí s PCOS vyžaduje systémový přístup, trpělivost a – co je nejdůležitější – laskavost k sobě samé. Věda je na tvé straně: mechanismy jsou reálné, překážky jsou reálné a změny jsou možné. Jen trvají déle a vyžadují jiné nástroje.
Zdroje
[1] Neven ACH et al. Prevalence of polycystic ovary syndrome: a global and regional systematic review and meta-analysis. Human Reproduction Update. 2025; advance article. DOI: 10.1093/humupd/dmaf030. Odkaz
[2] Lim SS et al. Overweight, obesity and central obesity in women with polycystic ovary syndrome: a systematic review and meta-analysis. Human Reproduction Update. 2012;18(6):618–637. DOI: 10.1093/humupd/dms030. Odkaz
[3] Cassar S et al. Insulin resistance in polycystic ovary syndrome: a systematic review and meta-analysis of euglycaemic-hyperinsulinaemic clamp studies. Human Reproduction. 2016;31(11):2619–2631. DOI: 10.1093/humrep/dew243. Odkaz
[4] Georgopoulos NA et al. Basal metabolic rate is decreased in women with polycystic ovary syndrome and biochemical hyperandrogenemia and is associated with insulin resistance. Fertility and Sterility. 2009;92(1):250–255. DOI: 10.1016/j.fertnstert.2008.04.067. Odkaz
[5] Dumesic DA et al. Adipose insulin resistance in normal-weight women with polycystic ovary syndrome. Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism. 2019;104(6):2171–2183. DOI: 10.1210/jc.2018-02086. Odkaz
[6] Thomson RL, Spedding S, Buckley JD. Vitamin D in the aetiology and management of polycystic ovary syndrome. Clinical Endocrinology (Oxf). 2012;77(3):343–350. DOI: 10.1111/j.1365-2265.2012.04434.x. Odkaz
[7] Kazemi M et al. Obesity, insulin resistance, and hyperandrogenism mediate the link between poor diet quality and ovarian dysmorphology in reproductive-aged women. Nutrients. 2020;12(7):1953. DOI: 10.3390/nu12071953. Odkaz
[8] Wei Z et al. A systematic review and meta-analysis of the correlation between polycystic ovary syndrome and irritable bowel syndrome. Gynecological Endocrinology. 2023;39(1):2239933. DOI: 10.1080/09513590.2023.2239933. Odkaz
[9] Huang F et al. Fecal microbiota transplantation from patients with polycystic ovary syndrome induces metabolic disorders and ovarian dysfunction in germ-free mice. BMC Microbiology. 2024;24(1):364. DOI: 10.1186/s12866-024-03513-z. Odkaz
[10] Cooney LG et al. High prevalence of moderate and severe depressive and anxiety symptoms in polycystic ovary syndrome: a systematic review and meta-analysis. Human Reproduction. 2017;32(5):1075–1091. DOI: 10.1093/humrep/dex044. Odkaz
[11] Huddleston HG et al. Associations of polycystic ovary syndrome with indicators of brain health at midlife in the CARDIA cohort. Neurology. 2024;102(4):e208104. DOI: 10.1212/WNL.0000000000208104. Odkaz
[12] Cooney LG et al. Increased prevalence of binge eating disorder and bulimia nervosa in women with polycystic ovary syndrome: a systematic review and meta-analysis. Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism. 2024;109(12):3293–3305. DOI: 10.1210/clinem/dgae462. Odkaz
[13] Teede HJ et al. Recommendations from the 2023 international evidence-based guideline for the assessment and management of polycystic ovary syndrome. Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism. 2023;108(10):2447–2469. DOI: 10.1210/clinem/dgad463. Odkaz
[14] Nybacka A et al. Increased fibre and reduced trans fatty acid intake are primary predictors of metabolic improvement in overweight polycystic ovary syndrome. Clinical Endocrinology (Oxf). 2017;87(6):680–688. DOI: 10.1111/cen.13427. Odkaz
[15] Wang R et al. Efficacy of dietary supplements as an adjunctive therapy for polycystic ovary syndrome: an umbrella meta-analysis. Frontiers in Nutrition. 2025;12:1705284. DOI: 10.3389/fnut.2025.1705284. Odkaz
[16] Grant P. Spearmint herbal tea has significant anti-androgen effects in polycystic ovarian syndrome. A randomized controlled trial. Phytotherapy Research. 2010;24(2):186–188. DOI: 10.1002/ptr.2900. Odkaz
